Скачать бесплатно
Вы помогли!
Внешняя миссия
Слово Патриарха

Проповеди Патриарха Кирилла

Подробнее...

Пожертвовать
для России и Европы:

Donation

For USA with PayPal or credit card:



PostHeaderIcon Чехия и Словакия

История православия

Основана на территории Великоморавского княжества в 863 году трудами святых равноапостольных Кирилла и Мефодия. Однако после смерти Солунских братьев инициатива перешла к сторонникам латинского обряда. В дальнейшем православие удержалось только в пределах Мукачевской епархии, охватывавшей преимущественно территорию Подкарпатской Руси (нынешняя Закарпатская область Украины). Однако в результате Ужгородской унии 1646 году большинство священнослужителей этой епархии вошли в унию с Католической Церковью. В XIX веке начали организовываться первые сообщества православных. В 1903 в Праге возникло общество «Православная беседа». В 1920 году благодаря сербской инициативе в Карпатах снова возникли православные приходы в юрисдикции Сербской православной церкви. 25 сентября 1921 года патриарх Димитрий хиротонисал Горазда Павлика в епископы чешско-моравские. Во время Второй мировой войны епископ и несколько клириков за укрывание убийц Рейнхарда Гейдриха были расстреляны.

После войны в 1946 году Чехословацкая Православная Церковь перешла от сербской юрисдикции под юрисдикцию Московского Патриархата и была организована сначала в экзархат, а с 1951 года — в Автокефальную Чехословацкую Православную Церковь, объединяющую 4 епархии — Пражскую (Прага), Оломоуцко-Брненскую (Брно), Прешовскую (Прешов) и Михайловскую (Михаловце).
Кафедральный собор св. Александра Невского в Прешове, Словакия. По переписи 1991 года на территории Чехии и Словакии проживало около 53 тысяч православных верующих — около 0,34 % из 15,6 миллионного населения. Большинство на территории Словакии. В связи с прогнозируемым распадом Чешской и Словацкой Федеративной Республики Поместный Собор Чехословацкой Православной Церкви, состоявшийся 11—12 декабря в Прешове, высказался за сохранение единой автокефальной Церкви, распространяющей свою юрисдикцию на территории Чехии и Словакии. Однако по политическим причинам было принято решение о переименовании Церкви в Православную Церковь в Чешских землях и Словакии. Тогда же был принят новый Устав, согласно которому единый Митрополичий совет был разделен на два самостоятельных органа — Митрополичий совет Чешских земель в Праге и Митрополичий совет Словакии в Прешове, а предстоятелем Церкви мог быть избран как архиепископ Пражский, так и архиепископ Прешовский. Едиными для всей Церкви остались Священный Синод и Поместный Собор. Прешовский Собор 1992 года принял решение о канонизации моравского князя Ростислава, инициатора кирилло-мефодиевской миссии среди славян. Торжества по случаю канонизации проходили 29—30 октября 1994 года в Прешове и Брно.

27 августа 1998 года Константинопольским Патриархатом, не признававшим до этого автокефального статуса Чехословацкой Церкви, был издан «Патриарший и Синодальный Томос о даровании автокефалии святой Православной Церкви в Чешских землях и Словакии», который рассматривается современными чешскими канонистами как акт признания Константинополем уже существовавшей автокефалии, полученной в 1951 году от Русской Православной Церкви. После кончины митрополита Николая (Коцвара) в 2006 года предстоятелем Церкви станолвится Христофор (Пулец). По переписи 2001 года в Словакии насчитывалось 50 363 верующих, православные наиболее многочисленны в Прешовском крае (4 % населения, особенно в районах Медзилаборце (29 %), Снина (21,1 %), Свидник (19,8 %)) и Кошицком крае (1,8 % населения). В Чехии насчитывалось 23053 православных верующих. 4 епархии Церкви объединяли 166 приходов с 184 храмами. Из всех традиционных религиозных объединений Чехии и Словакии Православная Церковь считается Церковью с самым быстрым ростом числа верующих.

На 2007 год насчитывала 249 приходов (78 в Чехии и 171 в Словакии), окормляемых 197 священниками и диаконами.

PostHeaderIcon Церковь святой равноапостольной княгини Ольги (Франтишкови-Лазне)

Церковь святой равноапостольной княгини Ольги (Франтишкови-Лазне)


Адрес: ul. Kollárova, 8/15


Источник: http://ru.wikipedia.org
 

PostHeaderIcon Церковь святого великомученика Георгия Победоносца (Прага)

Церковь святого великомученика Георгия Победоносца (Прага)


Адрес: При посольстве Российской Федерации (ul. Korunovacni, 34)


Источник: http://ru.wikipedia.org
 

PostHeaderIcon Церковь святого равноапостольного князя Владимира (Марианске-Лазне)

Церковь святого равноапостольного князя Владимира (Марианске-Лазне)


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Адрес: ul. Ruská, 9/347

Источник: http://ru.wikipedia.org

 

PostHeaderIcon Церковь святых апостолов Петра и Павла (Карловы Вары)

Церковь святых апостолов Петра и Павла (Карловы Вары)


Адрес:ul. Krale Jiřiho 2c/1040, 360 01 Karlovy Vary, Česka Republika
тел.:+420 353 223 451
факс:+420 353 227 738
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript


Источник: http://ru.wikipedia.org
 

PostHeaderIcon Mонастырь священномученикa Гораздa в Грубe Врбкe

Mонастырь священномученикa Гораздa в Грубe Врбкe

Наш монастырь посвящён священномученику Горазду, обновителю Православия и епископу чешских земель принявшему мученическую кончину в 1942 году, во время второй мировой войны. Сам монастырь основан в 1992 году, в месте рождения этого великого святого и новомученика и расположен в живописной деревушке Груба Врбка среди холмов Белых Карпат внедалеке от моравско-словацкой границы.
Епископ Иоаким, Настоятель монастыря

Информация для посетителей: Божественная литургия в Воскресенье в 9.30


Почтовый адрес: Pravoslavný monastýr svatého Gorazda
696 73 Hrubá Vrbka 194, Czech Republic
Телефон: 777260556
E-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
Банковский счёт: 105681471/0300

Источник: www.monastyrsvgorazda.cz
 

PostHeaderIcon Храм святых Вячеслава и Людмилы (Йиглава)

Храм святых Вячеслава и Людмилы (Йиглава)

Adresa kaple i úřadu duchovní správy:
Masarykovo nám. 4, 586 01 JIHLAVA
Telefonní číslo: 567 309 264
(v mezinárodním tvaru: +420 567 309 264)
E-mail pro veřejnost: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: www.pravoslavi.cz
 

PostHeaderIcon Храм св. Георгия (Кромпахи)

Храм св. Георгия (Кромпахи)

PROFIL FARNOSTI:
Názov: PCO Krompachy
Adresa: ul. Bánska 10
PSČ: 053 42
Mesto: Krompachy

IČO: 31988750
FILANTROPIA:
Názov: Damian n.o.
Adresa: ul. Bánska 10
PSČ: 053 42

Mesto: Krompachy

DUCHOVNÝ SPRÁVCA:
Meno: Štefan
Priezvisko: Šak
Adresa: ul. P. Horova 10
PSČ: 080 01
Mesto: Prešov
tel.: +421 51 7724729
fax: +421 51 7732677
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

KONTAKT:

Tel.: +421 944369888
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: www.pcokrompachy.orthodox.sk
 

PostHeaderIcon Храм Святителя Николая Чудотворца (Градце Кралове)

Храм Святителя Николая Чудотворца (Градце Кралове)

Situace po 1.světové válce
Pro vznik samostatné pravoslavné církve v českých zemích byla klíčovou osobností postava původně římsko-katolického duchovního Matěje Pavlíka, který se velkou měrou podílel na vzniku samostatné Československé církve, úzce spolupracující se srbskou pravoslavnou církví, od níž byl roku 1921 Matěj Pavlík -jako první Čech- vysvěcen na biskupa a přijal jméno po prvním slovanském biskupovi a Metodějově nástupci Gorazdovi (Gorazd (II.) byl kanonizován 1987). Avšak směr, jímž se začala ubírat Československá církev, se začal rozcházet s Pravoslavím, a proto Gorazd s dalšími zastánci Pravoslaví roku 1924 odešli z církve Československé a uchýlili se do pravoslavné náboženské obce v Praze, jejímž se Gorazd stal správcem. Z ní postupně vytvořil pravoslavnou eparchii sídlící v Praze, která přijala srbskou jurisdikci. Gorazdovo dílo mělo mnoho rovin, přičemž každá byla pro budoucnost pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku velmi důležitá. Nejprve dokázal vyvrátit obavy prezidenta Masaryka z potencionálního vlivu Ruska (zvláště po dění v r. 1917) -který by podle něho nastal při rozšíření Pravoslaví v Československu- a zajistit tak částečné dotace pro pravoslavnou církve; poté dokázal českou eparchii vybavit knihami (mnohé z nich sám sepsal - např. Pravoslavný katechismus, či spisy o Cyrilu a Metoději, jejichž dílem byl od mládí fascinován a inspirován). Dalším počinem - ve kterém naplno uplatnil svoje hudební nadání - bylo převedení duchovních zpěvů do češtiny a jejich vydání ve Sborníku modliteb a zpěvů pro lidový zpěv. Pod jeho vedením bylo pravoslavnými křesťany postaveno (do roku 1939) jedenáct chrámů a dvě kaple! Celkově se tedy Pravoslaví rozrůstalo, a proto bylo potřeba založit již v roce 1929 dvě eparchie - českou a podkarpatoruskou (přičemž obě byli stále pod srbskou jurisdikcí), jež se staly základem pro budoucí samostatnou církev na našem území.
Po obsazení ztratilo Československo území Podkarpatské Rusi, a díky tomu došlo k ochromení spolupráce dvou -dříve československých - eparchií. Poté co Hitler napadl Jugoslávii, bylo eparchiím znemožněno na dále spolupracovat se srbskou pravoslavnou církví a místo její jurisdikce jsme byli násilně přiřazeni pod jurisdikci berlínskou. A to byl pouze začátek.... Když čeští parašutisté spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě a generála policie Reinharda Heydricha, byli ukryti v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Avšak po čase byli prozrazeni, chrám byl obklíčen, rozstřílen a parašutisté v něm zahynuli vlastní rukou. Krátce na to byli představitelé pravoslavné eparchie obviněni a odsouzeni za napomáhání zločincům. Biskup Gorazd, Václav Čikl (představený chrámu), dr. Vladimír Petřek (duchovní) a Jan Sonennvend (předseda sboru starších) byli 4. září 1942 zastřeleni, jejich rodiny pak skončily v táborech smrti. Následně byli ostatní duchovní a hodnostáři nuceně nasazení v Německu. Majetek pravoslavné církve byl zkonfiskován a její činnost byla zcela zakázána.
Po 2.světové válce

Navzdory všemu, co utrpěli pravoslavní duchovní a věřící pro svoji víru za okupace, našli v sobě dostatek vůle a sil k obnově pravoslavné církve v Československu. Avšak nastaly problémy díky poválečnému uspořádání Evropy (připojení  Podkarpatské Rusi k SSSR), neboť obce na Slovensku -náležící dříve pod podkarpatskoruskou eparchii- si přáli změnu jurisdikce ze srbské na ruskou (neboť SSSR již s ČSR přímo sousedilo), k čemuž došlo 14.ledna 1946. Následně bylo biskupství v Praze povýšeno na arcibiskupství (později byla povýšeno na metropolii) a arcibiskupem se stal vladyka Jelevferij. Počet pravoslavných byl tehdy přibližně 20 tisíc, ale roku 1947 přišlo kolem 40 tisíc volyňských Čechů, převážně pravoslavných, a tak bylo zapotřebí reorganizovat uspořádání církevních obcí, což proběhlo následovně: 7.12.1949 vznikla samostatná eparchie olomoucko-brněnská, se zvoleným vladykou Čestmírem;  5.1.1950 vznikla samostatná eparchie pražská, v čele s metropolitou Jelevferijem; dále vznikla prešovská eparchie, vedená biskupem Alexijem; 28.- 29.července 1950 vznikla eparchie michalovská, v čele s vladykou Viktorem. V roce 1950 vznikla v Praze Pravoslavná bohoslovecká fakulta, později přesídlena do Prešova, přičemž v Olomouci bylo zřízeno její detašované pracoviště.
Vznik autokefální církve; její situace po rozdělení Československa Autokefální (=svébytná, nezávislá) pravoslavná církev v Československu vznikla 10.října 1952, poté, co sněm ruské pravoslavné církve vyhověl žádosti exerchátní rady z 2.října 1952. Slavnostní vyhlášení  bylo až 8. prosince a o den později byl uveden do jejího čela metropolita Jelevferij. Ke konci roku 1992, kdy zanikala ČSFR, se 8.místní sněm Pravoslavné církve v Československu rozhodl pro setrvání při dosavadním uspořádání, tj.  společná církev pro nově vzniklé Česko a Slovensko, která změní pouze svůj název na Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku.


Источник: www.pravoslavihk.cz
 

PostHeaderIcon Православный приход (Стражске)

Православный приход (Стражске)

История
10. septembra 2010 – Návšteva Jeho Vysokopreovietenosti Janisa (Tassiasa), metropolitu Langadaského (metropólia pri Tesalonikách) v našom novom chráme
5. septembra 2010 – Posvätenie nového chrámu za účasti Jeho Blaženosti Kryštofa, arcibiskupa pražského, metropolitu Pravoslávnej cirkvi v Českých krajinách a na Slovensku a Jeho Vysokopreosvietenosti Juraja, arcibiskupa michalovsko-košického ako aj iných vzácnych hostí
17. októbra 2009 – Udelenie svätej tajiny manželstva v novom chráme, ktorého interiér je takmer dokončený
13. januára 2008 – Vzácne rozhodnutie pre jednotu s pravoslávnym svetom – prijatie sviatkovania Paschy podľa juliánskeho kalendára
10. júna 2007 – Návšteva bývalého správcu našej cirkevnej obce, otca Jozefa Petranina z USA a slúženie prvej svätej liturgie v novom, ešte nedokončenom, chráme, udelenie ceny mesta Strážske otcovi Petraninovi
10. júla 2007 – Zakúpenie pozemku pri farskej budove o rozlohe 89 m2 od Ministerstva hospodárstva za 6 498,- Sk kvôli lepšiemu prístupu k nehnuteľnosti
19. decembra 2005 – Posvätenie kopuly chrámu pred vyzdvihnutím na chrám za prítomnosti Jeho Preosvietenosti Jána, biskupa michalovského.
22. mája 2005 – Posviacka základného kameňa nového chrámu za prítomnosti Jeho Preosvietenosti Jána, biskupa michalovského a všetkých duchovných michalovskej eparchie a pozvaných duchovných z prešovskej eparchie, vzácnych hostí zo samosprávy a štátnej správy.
24. septembra 2004 – Návšteva Jeho Blaženosti Hermana, arcibiskupa washingtonského, metropolitu celej Ameriky a Kanady so svojim sprievodom. Návšteva sa uskutočnila na pozemku, kde sa započalo s výstavbou nového chrámu.
septembra 2004 – Získanie stavebného povolenia na stavbu nového chrámu
29. decembra 2003 – Radosť v Domove dôchodcov a Geriatrickom centre
14. decembra 2003 – I. ročník vianočného koncertu v Strážskom, ktorý organizovala naša cirkevná obec a ktorý sa stal už tradičnou kultúrnou akciou mesta a koná sa pod záštitou primátora mesta
5. novembra 2003 – Zakúpenie pozemkov pod farskou budovou a v okolí farskej budovy od Ministerstva pre správu a privatizáciu národného majetku o rozlohe 789 m2 za symbolickú 1,-Sk za m2
10. augusta 2003 – Posvätenie a oficiálne otvorenie Cirkevnej knižnice a klubu v meste Strážske za prítomnosti Jeho Preosvietenosti Jána, biskupa michalovského.
22. februára 2002 – Zakúpenie a zapísanie do katastra nehnuteľností 2,5 izbového cirkevného služobného bytu pre rodinu správcu cirkevnej obce v sume 265 000,- Sk na ktorý sumou 255 000,- Sk prispela Michalovská eparchia
18. februára 2002 – Pridelenie súpisného čísla a zapísanie vlastníka stavby farskej budovy do katastra nehnuteľností na našu cirkevnú obec
8. októbra 2002 – Zakúpenie pozemku na výstavbu nového chrámu o výmere 1354 m2 od mesta Strážske za symbolickú 1,- Sk za m2
23. decembra 2001 – Ustanovenie nového duchovného správcu jereja Mgr. Michala Džugana, ktorý vystriedal protojereja Mgr. Jána Rusína, CSc.
1990 – Odobratie chrámu a slúženie vo farskej budove
3. mája 1970 – tradičné odpustové slávnosti pravoslávni veriaci už sviatkovali v podmienkach spoločného užívania chrámu, ktorý bol pre nich doposiaľ zatvorený
29. apríla 1970 – rokovanie o spoločnom užívaní chrámu, ktorí gréckokatolíci násilne prevzali a následne realizácia spoločného užívania až do roku 1990, kedy bol chrám definitívne pred pravoslávnymi veriacimi v Strážskom zatvorený.
18. mája 1969 – tradičné odpustové slávnosti, po násilnom prevzatí chrámu gréckokatolíkmi, sa konali vo farskej budove.
6. júna 1965 – pri príležitosti chrámového sviatku bohoslužby spojené so slávnostným posvätením novostavby farskej budovy (v ktorej sú dnes náhradné bohoslužobné priestory)
6. septembra 1964 – posvätenie bývalého chrámu po generálnej renovácii a maľbe, posvätenie obnoveného storočného kríža pri chráme za prítomnosti Jeho Preosvietenosti Metoda, vikárneho  biskupa michalovskej eparchie


Адрес:
sídlo: ul. 1. mája 3/43, 072 22 Strážske,Náhradné bohoslužobné priestory a sídlo PCO v Strážskom
GPS súradnice: 48°52′22.08″N 21°50′10.96″E
tel.: 056/64 911 40, mobil: 0915 958 321
IČO: 35542101  DIČ: 2021759531
Bankový ústav VÚB a. s., č.ú: 1646226951/0200
web: www.pcostrazske.orthodox.sk
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
skype login: mikidzug75
Pozri na mape
Správca cirkevnej obce: protojerej Mgr. Michal Džugan,
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript


Источник: www.pcostrazske.orthodox.sk
 

PostHeaderIcon Храм свв. Кирилла и Мефодия (Пршеров)

Храм свв. Кирилла и Мефодия (Пршеров)

Historie
Pravoslavná církev v Českých zemích navazuje na dědictví, jež bylo našim národům dáno slovanskými apoštoly svatými Cyrilem a Metodějem. Po potlačení jejich díla na území Velkomoravské říše v 9. století, udržovala se ještě slovanská bohoslužba v Čechách do začátku 12. století. Počátky obnovení pravoslavné církve u nás spadají do druhé poloviny 19. století. V Praze byly konány pravidelné pravoslavné bohoslužby od roku 1874 v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Protože se pravoslavní Češi nemohli za Rakouska-Uherska zorganizovat jako církevní obec, zřídili si v roce 1903 „Pravoslavnou besedu“ a později spolek „Československá obec pravoslavná v Praze“, který měl připravit předpoklady pro organizaci církevní. Po vzniku Československé republiky povstává v roce 1921 z reformního hnutí římskokatolického duchovenstva tzv. Československá církev. Postupně se v nové církvi vyhraňují dva směry: konzervativní směr – který se chtěl orientovat na pravoslaví a vytvořit samostatnou církev s apoštolskou posloupností, liturgickou a teologickou tradicí a ženatým duchovenstvem. Představitelé Československé církve v té době zahájili jednání se srbskou pravoslavnou církví. Hlavním vůdcem konzervativního směru se posléze stal Matěj Pavlík, který byl 25.9.1921 svěcen v Srbsku na pravoslavného biskupa s novým jménem Gorazd. Druhý směr Československé církve – radikální, vedený dr. Karlem Farským, se zříkal návaznosti na klasickou křesťanskou věrouku a církevní struktury. Po mnoha bojích získává převahu radikální směr a v roce 1924 opouští biskup Gorazd se stejně smýšlejícími věřícími Československou církev.

A. ČiklPřerovská pravoslavná obec patřila mezi první skupiny, které se přidaly na stranu biskupa Gorazda. Po rozchodu s církvíčeskoslovenskou, k němuž došlo na členské schůzi 15.září 1924, byl vytvořen přípravný výbor, který v časopise Za pravdou uveřejnil prohlášení o založení náboženské obce pravoslavné v Přerově. Přípravný výbor zahájil organizační činnost v kanceláři školy J.A.Komenského a dne 5. října 1924 byla na mimořádném shromáždění zvolena nová rada starších. Přitom ještě přešlo k pravoslaví okolo 300 věřících. Dne 28. října vykonal kněz Josef Rezek z Olomouce v kreslírně městské školy Karolíny Světlé v Palackého ulici první pravoslavné bohoslužby a olomoucká duchovní správa se starala o konání bohoslužeb v Přerově až do března následujícího roku. Na přelomu let 1924/25 přichází do Přerova první stálý duchovní Alois Václav Čikl. Od 1. března 1925 byla v přerovské náboženské obci zřízena duchovní správa, ke které tehdy náležely čtyři soudní okresy: přerovský, kojetínský, kroměřížský a zdounecký. Počátky přerovské pravoslavné obce byly poznamenány nepříjemnostmi ze strany představitelů církve československé. Pravoslavní věřící se najednou ocitli v obtížné situaci – bez bohoslužebné místnosti a bez veškerých prostředků. Přes všechny těžkosti se život obce začíná pomalu rozbíhat. Ze sbírek se pořizují liturgické předměty, rozvíjí se kulturní a osvětová činnost - duchovní akademie, pěvecký sbor se pod vedením Floriana Šmída stal jedním z nejlepších pěveckých těles na Moravě. Církevní obec měla také svůj divadelní a kulturní spolek Slovan. Stary chramVelmi významný byl pro přerovské pravoslavné rok 1931, kdy získali svůj první svatostánek. Po neúspěšných pokusech postavit si vlastní chrám byla od německé evangelické církve v Olomouci získána do pronájmu kaple za železničním nádražím v pseudogotickém slohu. Byla zasvěcena sv. Václavovi a upravena tak, aby vyhovovala základním liturgickým požadavkům. Bohoslužby se tak po šesti letech přestěhovaly ze školy do chrámu. Toho roku se také konalo první farní shromáždění, kde byla přerovská náboženská obec ustavena samostatnou právní jednotkou. Život obce nabírá v třicátých letech na intenzitě.

Dne 27. března 1938 odchází přerovský duchovní Čikl, na povolání biskupa Gorazda, do Prahy. Tehdy ještě netušil, jaký to byl osudový krok. Po obsazení naší republiky Němci plynula následující léta v těžkém ovzduší útisku a perzekuce českého národa, který vyvrcholil roku 1942 po atentátu na německého říšského protektora Heydricha krutým vražděním. V pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze byl objeven úkryt parašutistů. Pravoslavní duchovní - biskup Gorazd, kněží Václav Čikl, Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend byli 4. září popraveni a mnoho pravoslavných (včetně manželky otce Čikla) skončilo v koncentračních táborech a v plynových komorách. Pravoslavná církev byla dne 27. září 1942 rozpuštěna a její majetek zabaven. Děti manželů Čiklových, dcery Olga a Táňa, byly poslány do internačních táborů v Praze, ve Svatobořicích a Plané nad Lužnicí. Sirotků po se po jejich válečných útrapách ujala rodina Coufalových z Přerova. Po skončení II. světové války se život obce začal obnovovat. Z přerovské farní římskokatolické obce se vrátilo 243 členů. Dne 2. června 1945 se konala v chrámu první bohoslužba a 12. června první schůze sboru starších. Všechen chrámový inventář byl Němci ukraden a odvezen, takže se opět musely shánět základní liturgické předměty. Začátkem padesátých let, z důvodu rozšiřování železniční tratě, měl být zbořen dosavadní chrám. Proto se obec rozhodla pro bohoslužby zakoupit synagogu asynagoga upravit ji pro potřeby pravoslavné církve. Z rituálních důvodů nemohla Židovská náboženská obec v Olomouci prodat synagogu obci pravoslavné, a tak budovu v prosinci 1950 zakoupil předseda obce Petr Chrastina, který ji 4. dubna 1951 prodává pravoslavné obci. Budova po válce sloužila jako sklad a byla ve velmi špatném stavu. Její oprava Opravatrvala až do listopadu roku 1953 a konečně čtyři dny před Vánocemi byl nový chrám vysvěcen a zasvěcen slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi. Koncem padesátých let začíná také odcházet generace věřících, kteří stáli u počátků církevní obce. Od roku 1964 neměla přerovská obec na dalších 30 let stálého duchovního a bohoslužby se konaly jednou za čas. Chrám měl být v důsledku rozšiřování teplovodní sítě zbořen, proto nebyl renovován. Budova postupně mizela v necitlivé okolní zástavbě. To všechno se podepsalo na jejím stavu. opravaV roce 1996 začala spolupráce pravoslavné církevní obce s Městským úřadem v Přerově na záchraně tohoto objektu. Na podzim následujícího roku byl chrám prohlášen za kulturní památku. Díky finančním příspěvkům Městského úřadu v Přerově a Ministerstva kultury se do 15. července 1999 podařilo opravit vnitřní prostory chrámu. Venkovní stavební práce se uzavřely na konci roku 2001, kdy byly na chrám instalovány dvě pamětní desky židovským a pravoslavným obětem II. světové války. Během následujícího roku probíhaly práce na úpravě okolí chrámu. Svěcení chrámu dne 15.9.2002 udělalo tečku za šestiletou rekonstrukcí.


Současnost
chramPravoslavná církevní obec v Přerově ve spolupráci se Sdružením pro klasické kulturní hodnoty Byzantion a za podpory Města Přerova a Ministerstva kultury České republiky připravuje různé kulturní akce.Dobrou akustiku chrámu sv. Cyrila a Metoděje měli možnost posoudit představitelé mnoha hudebních těles a pěveckých souborů, kteří zde na koncertech vystupovali. V chrámu byly též natočeny 2 CD s hudebními nahrávkami. Na galerii chrámu, tak zvané ženské galerii, probíhají výstavy. Podle židovského liturgického pojetí nebyla místnost pro ženy součástí sakrálního bohoslužebného prostoru. A tak vznikl nápad pro vytvoření dvou odlišných prostor: V sakrální části – chrámové lodi - probíhají bohoslužby a v profánní části – na galerii chrámu - bývají instalovány výstavní panely. Návštěvníci tak díky splynutí obou světů mohou přicházet na koncerty, výstavy, přednášky a přitom se dozvědět zajímavé informace i o historii chrámu, který je kulturní památkou, o historii obou náboženských komunit (židovské a pravoslavné), o jejich spiritualitě, ale také o ikonách a ikonografii. Pro zájemce o tyto informace vydala Pravoslavná církevní obec brožuru, kterou je možné si objednat.


Источник: www.pravoslavi-prerov.hys.cz
 

PostHeaderIcon Православный приход (Михаловец)

Православный приход (Михаловец)

Naša cirkevná obec pôsobí v meste Michalovce, ktoré sa nachádza v severnej časti Východoslovenskej nížiny; preteká ním rieka Laborec. K našej cirkevnej obci sa podľa sčítania obyvateľov z roku 2001 hlási približne 2000 obyvateľov, čo je zhruba 5 % z celkového obyvateľstva. 29. 07. 1950 došlo k vytvoreniu michalovskej eparchie, čím sa Michalovce stali sídelným mestom pravoslávneho biskupa. Naša cirkevná obec sa stretáva na bohoslužbách, vytvárame podmienky pre vyučovanie pravoslávnej vierouky na školách, snažíme sa poskytovať zázemie lásky a pokoja všetkým, ktorí k nám prichádzajú. Neustále sa snažíme intenzívne rozvíjať prácu s deťmi a mládežou, prácu s mladými rodinami, ale nezabúdame ani na staršiu generáciu, ktorá uchováva hlbokú múdrosť a životnú skúsenosť. Pravoslávna cirkevná obec v Michalovciach je verná svätému pravosláviu: živým slovám nášho Spasiteľa Isusa Christa a Svätej Tradícii, ktorú nám zanechali svätí apoštolovia a ich nasledovníci - svätí Otcovia a učitelia Cirkvi.

Контакты:
mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Pavol Kochan
mobil: +421 (0)907 213 158
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Predstavený katedrálneho chrámu:
prot. prof. ThDr. Ján Šafin, PhD., Minská 1, 071 01 Michalovce,
mobil: +421 - (0)907 985 981
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: pcomichalovce.orthodox.sk
 

PostHeaderIcon Храм Святителя и Чудотворца Николая (Микулов)

Храм Святителя и Чудотворца Николая (Микулов)

Pravoslavný kostel sv. Mikuláše se nalézá v blízkosti nádražní budovy ČD, v bezprostředním sousedství komunikačního tahu Brno - Vídeň, kde tvoří výraznou dominantu okrajové části města. Je tak prvním památkovým objektem při vjezdu na naše území a kromě své duchovní funkce i vizitkou k historii a současnosti. Původně německý evangelický kostel sv. Mikuláše byl postaven na přelomu 19./20. století z podnětu obchodníka Josefa Johanna Kreimla. Evangelický sbor v Mikulově byl v této době v Mikulově velmi malý, většinu stavebních prací proto financoval spolek "Gustav Adolf-Verein". Architektem jednolodní stavby v novogotickém stylu byl Trtilek, stavitelem Soche. Stavba, dokončená v roce 1903, je řešena ve stylu pozdního historismu a je zajímavá čtyřbokou přesazenou věží obložením pálenými cihlami, výzdobou nároží, omítkovou bosáží a v neposlední řadě i zvláštnostmi technologicko-architektonického rázu. Zvláštní pozornost si zasluhují ornamentální malby interiéru se stylizovanými raně-křesťanskými motivy, které jsou dílem moravského malíře Jožky Úprky. Evangelický kostel byl vysvěcen 15. 11. 1903, zasvěcen by sv. Mikuláši, nebeskému patronu a ochránci města Mikulova a jeho obyvatel. Komunitě německých evangelíků sloužil s přestávkou doby 1. světové války až do roku 1945. Při této příležitosti bychom chtěli vzpomenout památku německého starosty Mikulova Dr. Emila Justa, německého evangelíka, který v době protektorátu dokázal svou víru v etické hodnoty křesťanství, když do poslední chvíle bránil odsunu místního židovského a romského obyvatelstva do koncentračních táborů. Za tento neloajální postoj rasovým zákonům byl poslán na východní frontu, kde zahynul.
Po 2. světové válce a odsunu německých občanů se v kostele od roku 1945 scházeli k bohoslužbám příslušníci Českobratrské církve evangelické. Oficiálně byl kostel dán této církvi do držby a správy v roce 1946. Do vlastnictví, ač o to sbor žádal od roku 1947, se dostal až rozhodnutím ministerstva školství a kultury 29. 12. 1958. V roce 1952 čítal mikulovský sbor 156 duší ve městě a přilehlých obcích, dále se společných bohoslužeb účastnili příslušníci Evangelické církve augburského vyznání (150 duší, převážně reemigranti - Slováci a navrátilci z Rumunska), vedle tohoto sboru užívala kostel pro své bohoslužby od září 1951 i Československá církev, která měla v Mikulově svou duchovní správu. Kostel byl po 2. světové válce s největší pravděpodobností v katastrofálním stavu. O tom svědčí korenspodence a neustálé urgence Sboru Českobratrské evangelické církve v Břeclavi ke statním orgánům po celá 40. - 60. léta. Tuhý politický režim 50. let, vyplněný pronásledováním kněží i věřících, však nedával prostor pro svobodnější duchovní práci farností ani nepřispíval k zachování hmotných církevních památek. Církev, která byla zcela bez finančních prostředků proto provedla v 50. letech brigádnicky pouze nejnutnější opravy. Tj. zasklívání periodicky rozbíjených oken, úprava okolního terénu (vymýcení zplanělých dřevin, stavba plotu). V letech 1956-57 byla opravena střecha, kterou léta zatékalo, dále schody na věž a fasáda. V roce 1959 vykácený i vzrostlé stromy u kostela a prostor byl zplanýrován. V této době se začalo proslýchat, že blízko kostela (tj. parcelou, která ke kostelu příslušela) bude vedena dálnice směrem do Vídně. V roce 1975 na základě územního rozhodnutí MěNV Mikulov povoleno postavit na parcele č. 1977/1, patřící ke kostelu, provizorní administrativní budovy JZD Mikulov, které zde stojí dosud. Vzhledem k tomu, že sbor evangelíků v Mikulově se na přelomu 60./70. let ztenčil na několik členů a církev měla své kostely ve Valticích a Břeclavi, rozhodla se roku 1974 nabídnout kostel v Mikulově Metodistické církvi, která jej už delší dobu užívala pro své bohoslužby. Převod měl být uskutečněn darem. Metodisté vzhledem k výši tehdy platné darovací daně (30% z odhadní ceny nemovitosti) nabídku nepřijali. V dalších letech využívali kostel především oni a ze svých příjmů a svépomocí se pokoušeli zajišťovat základní údržbu budovy a okolí.

V roce 1985 se rozběhla rekonstrukce a rozšiřovaní silnice probíhající v blízkosti kostela. Pro stavbu komunikace byla církvi státem vyvlastněna parcela 1977/2. Kostel se tak ocitl v bezprostřední blízkosti dopravní tepny. Z těch to důvodů se Sbor Českobratrské církve evangelické pokusil nabídnout státu k odprodeji i samotnou budovu kostela (ve značně zdevastovaném stavu). Tato nabídka nebyla přijata. Metodistická církev - sbor ve Valticích projevila zájem o koupi kostela znovu až v roce 1988, tehdy však již byla dojednána kupní smlouva mezi Sborem Českobratrské církve evangelické v Břeclavi a Pravoslavnou církví v Brně. V roce 1988 byla budova kostela i s vnitřním vybavením prodána Pravoslavné církvi v Brně.
Po 2. světové válce a odsunu německých občanů se v kostele od roku 1945 scházeli k bohoslužbám příslušníci Českobratrské církve evangelické. Oficiálně byl kostel dán této církvi do držby a správy v roce 1946. Do vlastnictví, ač o to sbor žádal od roku 1947, se dostal až rozhodnutím ministerstva školství a kultury 29. 12. 1958. V roce 1952 čítal mikulovský sbor 156 duší ve městě a přilehlých obcích, dále se společných bohoslužeb účastnili příslušníci Evangelické církve augburského vyznání (150 duší, převážně reemigranti - Slováci a navrátilci z Rumunska), vedle tohoto sboru užívala kostel pro své bohoslužby od září 1951 i Československá církev, která měla v Mikulově svou duchovní správu. Kostel byl po 2. světové válce s největší pravděpodobností v katastrofálním stavu. O tom svědčí korenspodence a neustálé urgence Sboru Českobratrské evangelické církve v Břeclavi ke statním orgánům po celá 40. - 60. léta. Tuhý politický režim 50. let, vyplněný pronásledováním kněží i věřících, však nedával prostor pro svobodnější duchovní práci farností ani nepřispíval k zachování hmotných církevních památek. Církev, která byla zcela bez finančních prostředků proto provedla v 50. letech brigádnicky pouze nejnutnější opravy. Tj. zasklívání periodicky rozbíjených oken, úprava okolního terénu (vymýcení zplanělých dřevin, stavba plotu). V letech 1956-57 byla opravena střecha, kterou léta zatékalo, dále schody na věž a fasáda. V roce 1959 vykácený i vzrostlé stromy u kostela a prostor byl zplanýrován. V této době se začalo proslýchat, že blízko kostela (tj. parcelou, která ke kostelu příslušela) bude vedena dálnice směrem do Vídně. V roce 1975 na základě územního rozhodnutí MěNV Mikulov povoleno postavit na parcele č. 1977/1, patřící ke kostelu, provizorní administrativní budovy JZD Mikulov, které zde stojí dosud. Vzhledem k tomu, že sbor evangelíků v Mikulově se na přelomu 60./70. let ztenčil na několik členů a církev měla své kostely ve Valticích a Břeclavi, rozhodla se roku 1974 nabídnout kostel v Mikulově Metodistické církvi, která jej už delší dobu užívala pro své bohoslužby. Převod měl být uskutečněn darem. Metodisté vzhledem k výši tehdy platné darovací daně (30% z odhadní ceny nemovitosti) nabídku nepřijali. V dalších letech využívali kostel především oni a ze svých příjmů a svépomocí se pokoušeli zajišťovat základní údržbu budovy a okolí.

V roce 1985 se rozběhla rekonstrukce a rozšiřovaní silnice probíhající v blízkosti kostela. Pro stavbu komunikace byla církvi státem vyvlastněna parcela 1977/2. Kostel se tak ocitl v bezprostřední blízkosti dopravní tepny. Z těch to důvodů se Sbor Českobratrské církve evangelické pokusil nabídnout státu k odprodeji i samotnou budovu kostela (ve značně zdevastovaném stavu). Tato nabídka nebyla přijata. Metodistická církev - sbor ve Valticích projevila zájem o koupi kostela znovu až v roce 1988, tehdy však již byla dojednána kupní smlouva mezi Sborem Českobratrské církve evangelické v Břeclavi a Pravoslavnou církví v Brně. V roce 1988 byla budova kostela i s vnitřním vybavením prodána Pravoslavné církvi v Brně.
Duchovním správcem farnosti byl v roce 1989 ustanoven otec Cristian Popescu. V okrese Břeclav je v tehdy asi 350 věřících, kostel sv. Mikuláše je jediným pravoslavným kostelem na Břeclavsku. Farnost spadá do eparchie olomoucko-brněnské, která má své biskupské sídlo v Olomouci. Farnost pod vedením otce Cristiana se věnovalo intenzivně sociální činnosti a to péči o uprchlíky - nové to kategorie sociálně potřebných, kteří se v naší republice objevila po roce 1990. Další intenzivní aktivitou naší farnosti byla příprava studentů ke studiu na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Olomouci. Pravoslavná církev pod vedením otce Cristiana Popescu začala ihned po získaní kostela do svého vlastnictví s postupnými opravami. V letech 1988 - 1995 byla zavedena nová elektroinstalace a provedeny nejnaléhavější práce. V téže době probíhaly také dokončovací práce na rychlostní silnici směrem k hranici (vedoucí pouhých 6 m od kostela), které ohrozily statiku samotné stavby. V této souvislosti se objevil návrh na zboření kostela, který naštěstí nebyl přijat a SIU Mikulov musel své náklady stavbu zpevnit ocelovým kabelem nad okny a betonovým chodníkem kolem celého kostela. Stavební práce na záchranu kostela se rozběhly se zvýšenou rychlostí především v roce 1995, kdy byl získan grant Evropské komise se sídlem v Bruselu ve výši 16.230 EUR, to byly finanční prostředky asi na 50% plánovaných oprav. Dalšími financemi přispěl Okresní úřad Břeclav, Městský úřad v Mikulově, PÚ Brno a nemalým podílem také věřící. V letech 1995 - 97, tak mohla proběhnout generální oprava, kterou nezištně a obětavě řídil a zajišťoval pan Vojtěch Příbramský z Mikulova.
Rekonstrukce v sobě zahrnovala:

Opravu střechy (dřevěné konstrukce, nové tašky, nové oplechování, okapy), opravu a pozlacení kříže, novou fasádu, opravu schodišť, oken, osazení mříží. Uvnitř chrámu proběhla oprava a ošetření dřevěných konstrukcí, stropu, kůru, kazatelny, lavic. Dále kompletní vymalování vnitřku a nátěry dřevených a kovových částí. Esteticky nejvýznamnější změnu přinesla umělecká výzdoba vnitřku chrámu, kterou provedl sochař a malíř Nikos Armutidis (nar. 1953, studia AVU v Praze). Zrestauroval původní ornamentální výzdobu Jožky Úprky a citlivě spojil s novým nástěnnými malbami v oltáři, na bočních stěnách lodi a v předsíni kostela. V prostoru oltáře vytvořil scénu Deisis, která představuje Krista s průvodem světců (Cyril, Metoděj, Mikuláš, Rostislav). V lodi zachytil Evangelní cyklus, který navazuje na starozákonní cyklus v předsíni kostela. Celý vnitřní prostor tak získal jedinečný a harmonický ráz. Pří opravách bylo pamatováno i na okolí kostela, které bylo vyčištěno a nově upraveno. Kolem stavby byl vydlážděn chodník s přístupovou cestou a navážkami vyrovnán terén. Pravoslavný kostel sv. Mikuláše byl slavnostně vysvěcen 7. 12. 1997 tehdejším olomoucko-brněnským biskupem ThDr. Kryštofem Pulcem za účasti dalších kněží, vzácných hostů a věřících. Věříme, že kostel, který byl Ministerstvem kultury ČR prohlášen za kulturní památku, bude důstojným Božím stánkem pro naše věřící, místem smíření i klidným prostorem ke konání výstav a koncertů.

Adresa:
Chrám sv. Mikuláše
Nádražní 27
692 01 Mikulov
duchovní správce jer. Mgr. Flaviu Badelita
Email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
Telefon: +420 723 984 537     


Источник: pravoslavmikulov.wz.cz
 

PostHeaderIcon Храм Воскресения Христова (Уничов)

Храм Воскресения Христова (Уничов)

Контакты:
Duchovní správa:
jer. Mgr. Jan Langr
mob.: +420 608 728 631
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Kontakt v místě chrámu:
Antonín a Zdena Holcovi
tel.: +420 585 051 966
mob.: +420 775 193 781
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript


Источник: www.pravoslaviunicov.eu
 

PostHeaderIcon Храм св. Георгия (Свитавы)

Храм св. Георгия (Свитавы)

Duchovní správce: jer. Jiří Kolář,
Radiměř 254, 569 07
telefon: 461 594 289, 736 617 278
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

diakon: o. Mojmír Kříž

bohoslužebné prostory:
Svitavy: modlitebna ČCE na Poličské ulici 3.
Bohoslužba se koná zpravidla 1. a 3. neděli v měsíci, začátek je v 8.00 hodin.
Připravuje se stavba kaple sv. Jiří.

Filiálka: Radiměř, domovní kaple Záštity přesvaté Bohorodice.
Uzavřena pro veřejnost z důvodu rekonstrukce.

Filiálka: Koclířov, pravoslavná kaple Sv. Trojice, v domě č.p.: 99.
Bohoslužby se konají 2. neděli v měsíci, začátek v 9.00 hodin.

Источник: www.pravoslavi.net
 

PostHeaderIcon Православная община (Осадне)

Православная община (Осадне)

História cirkevnej obce
Vznik pravoslávnej cirkevnej obce v Osadnom je tesne spätý so založením tejto dediny a tzv. Valašskou kolonizáciou, o ktorej sa v 21. storočí dozvedáme nové skutočnosti. Prebiehala v 13. - 16. storočí, kedy už centrálne Uhorsko podliehalo tvrdej latinizácii, ktorá do toho času nebola až taká silná. Rusíni vtedy žili na území celého dnešného východného Slovenska, ba dokonca aj ďalej. Vtedy vznikol zákon, ktorý zemepánom zakazoval prenajímať pôdu tým, ktorí “podľa svojho obradu” (pravoslávneho), nechceli platiť cirkevné desiatky. V Pravoslávnej Cirkvi sa totiž nikdy desiatky neplatili a duchovným sa dávali iba dobrovoľné dary. Ak si teda, chceli Rusíni zachovať vieru, museli sa sťahovať do hôr, kde zakladali nové dediny alebo rozširovali už založené. A tak to určite bolo aj s Osadným. Založil ju spomínaný zbojník Telepa (viď História obce) a neskôr sa do nej nasťahovali ďalší Rusíni, Preto niektorí tieto roky považujú za roky jej vzniku. Rusíni stavali aj chrámy, ktoré však nikde nezapisovali. Taký chrám bol aj v Osadnom. Mária Terézia urobila v našej oblasti v 17. storočí  veľkú neplechu, keď násilne zaviedla úniu.
Potrebovala vymazať Pravoslávie z Rakúsko-Uhorska, ale vedela, že sa Rusíni svojej viery nikdy nevzdajú. A tak chcela získať národ cez jeho duchovných pastierov, ktorým ľudia verili. Prisľúbila duchovným výsady pánov a ubezpečila ich, že celý svoj obrad si môžu ponechal, len nech sa podriadia rímskemu pápežovi. Konkrétne v roku 1690 podpísalo v Humennom 40 pravoslávnych duchovných úniu, medzi korými mohol byť aj kňaz z Osadného. Stále sa tu však ešte  slúžilo v starom chráme, lebo nový bol postavený až v roku 1792, takže ľudia možno ani nevedeli, že sú v únii s Rímom. Nový chrám však už bol oficiálne zapísaný ako gréckokatolícky a veriaci si nato časom zvykli. Ich duchovný otec už s nimi nepracoval na pánskom, ale oni chodili pracovať jemu a tak ho tiež začali volať pánom. Slúžili tu títo uniatskí duchovní: Petro Kokirďak 1777 - 1782, Petro Andrejev 1799 - 1829, Afanasij Kohina 1831 - 1847, Joan Bistej 1847 - 1884, Joan Šostek 1884 - 1897, Simeon Smandray 1897 - 1902, Irinej Kovalický 1902 - 1910, Alexej Marťak 1918 - 1929, Andrij Jasenčák 1929 - 1930.

V dvadsiatych rokoch 20. stor. bolo na Slovensku už niekoľko pravoslávnych obcí. Naši predkovia totiž z veľkej biedy chodili pracovať do USA, kde sa dozvedali, že sú vlastne uniati. Tak sa vracali domov a aj k Pravosláviu. Osadňania však k nemu prišli trochu inak. Miestny uniatský duchovný Alexej Marťak od nich vyžadoval veľmi vysoké poplatky. Stal sa tu dokonca prípad, že jednej chudobnej žene zobral za pohreb jej muža poslednú jalovicu, lebo nemala čím zaplatiť. Ľudia sa preto za nim vybrali do Hostovíc, aby ho prosili o zľutovanie. Ten im však povedal, že on je tiež chudobný a ak sa im nepáči, nech si privedú z Mukačeva pravoslávneho duchovného, ktorý im bude slúžiť zadarmo. Jeho výsmech zobrali Osadňania vážne a tak v roku 1925 prichádza do Osadného prvý pravoslávny duchovný Alexander Cuglevič. Celá dedina vtedy prijala Pravoslávie a tak sa slúžilo v starom chráme.
Ale gréckokatolícke biskupstvo sa Osadného nechcelo vzdať a preto tu poslali svojho najlepšieho kňaza Andrija Jasenčáka. Ani to však nepomohlo, lebo sa tu vraj biskup Gojdič vybral osobne. Pred dedinou sa stretol s kantorom  Štefanom Sičom a prisľúbil pôdu každému, kto sa vráti k únii. Nakoniec sa vrátilo asi 14 rodín. Preto boli pravoslávni nútení odísť z chrámu. Najprv slúžili pred chrámom pri kríži, potom v miestnej škole a nakoniec v súkromnom dome. Pravoslávnym Osadňanom nestačilo, že slúžia v obyčajnom dome a preto sa rozhodli postaviť si vlastný chrám. Rodina Lenikova z Osadného podarovala na stavbu chrámu pozemok, začo sa za nich modlíme dodnes. (viď. obr.) Požiadali o stavebné povolenie, ktoré však nedostali, lebo Pravoslávie bolo vtedy zakázané. Ale otca Alexandra napadla výborná myšlienka. V okolitých lesoch sa nachádzali kosti ruských vojakov z prvej svetovej vojny, ktoré ľudia pozbierali, vykopali na pozemku jamu a poukladali tu asi 1025 vojakov. Na základe toho napísali žiadosť o umožnenie stavby pamätníka ruským vojakom. To im bolo dovolené a tak sa okolo roku 1929 začala stavba chrámu, ktorý projektoval významný pravoslávny architekt archimandrita Andrej Kolomacký. V novinách Pravoslavnaja Karpatskaja Rus, ktoré vydávali mnísi v Ladomírovej sa v roku 1928 píše: “Majú zvonicu. Založili chrám - pamätník.” Základný kameň teda bol položený  okolo roku 1926 a posviacka chrámu bola po roku 1930. Chrám bol zasvätený svätému archanjelovi Michalovi, ale neskôr bol chrámový sviatok preložený na Voznesenije Hospodinovo. (ďalšia história viď. Duchovní)

Адрес:
Správca: protojerej ThDr. Peter Soroka
Adresa: Osadné 104,
067 34 Nižná Jablonka
Kontakt: (+421) 057 77 98 648
mobil - (+421) 0940 600 501

Источник: pcoosadne.orthodox.sk
 

PostHeaderIcon Православный приход (Кошица)

Приход (Кошица)

Адрес:

sídlo: Hlavná 68, Košice
GPS súradnice: 48°43′21.9″N 21°15′20.32″E
tel.: 055/622 26 61,

IČO: 35 523 824
web: www.pcokosice.orthodox.sk

Pozri na mape (ZADAJ: Kosice, Hlavna 68)
Predstavený katedrálneho chrámu a správca cirkevnej obce:
Mitr. prot. prof. ThDr. Imrich Belejkanič, CSc.,
mobil: 0905 773 067
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Dekan mesta Košice: prot. Mgr. Vladimír Spišák,
mobil: 0907 928 812
email: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: www.pcokosice.orthodox.sk
 

PostHeaderIcon Храм (Млада-Болеслав)

Храм (Млада-Болеслав)



Адрес:
jerej Pavel Samotovka, tel: 775 909 577
e-mail : Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
Bohoslužby se konají na adrese
Kostel Sv. Havla u hřbitova
Náměstí Míru 1387
193 01 Mladá Boleslav

Источник: www.pravoslavnamladaboleslav.cz

 

PostHeaderIcon Храм св. Вячеслава (Литомерице)

Храм св. Вячеслава (Литомерице)

Naše církevní obec je součástí pražské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Tato církev je autokefální, tedy jednou ze samostatných místních pravoslavných církví. Pravoslavná církev je křesťanskou církví v jejím vlastním slova smyslu, je tedy kontinuálním dějinným pokračováním společenství, které ustanovil Ježíš Kristus. Její víra je vírou apoštolskou, vymezenou dogmatickými definicemi sedmi všeobecných sněmů na základě svatých Písem a posvátné Tradice. 
Největší zastoupení má pravoslavná církev v Řecku (97%), Bulharsku, Rumunsku, Srbsku, Rusku, na Ukrajině a v dalších východoevropských zemích. Je zároveň zastoupena prakticky ve všech zemích světa. Naše země má tradiční vztah k východnímu křesťanství díky misii sv. Cyrila a Metoděje. Vlastní pravoslavná církev se začala na našem území formovat po roce 1918, samostatnosti však dosáhla až roku 1951. Na litoměřicku se konaly pravoslavné bohoslužby již od 20. let 20. století, kdy pravděpodobně za bývalými československými legionáři přijížděli kněží, vyslaní pražským arcibiskupem Savvatijem (Vrabcem). Církevní obec v Litoměřicích vzniká na přelomu let 1948-49 po návratu českých krajanů z Volyně. Od začátku 50. let se bohoslužby konají v chrámu sv. Václava.

Duchovní správce:
archimandrita ThDr. Martin Marek Krupica, ThD.
telefon: (+420) 604 954 540
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Kněz:
Mgr. Pavel Hempel
telefon: (+420) 608 201 356
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Protodiákon:
Mgr. Hanuš Andrej Nykl Ph.D.
telefon: (+420) 608 180 831
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Diakon :
Mgr. Miroslav Šantin
telefon : (+420) 731 402 530 (pouze pro SMS)
e-mail : Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Hypodiakon :
Radek Lhota
telefon : (+420) 731 423 859
e-mail : Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Žalmista :
Pavel Železník
telefon : (+420) 776 259 816
e-mail : Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: www.pravoslavi-litomerice.cz
 

PostHeaderIcon Храм св. Горазда (Оломоуц)

Храм св. Горазда (Оломоуц)

Divine Liturgy:   Sundays and feasts at 9 o'clock.
Evening service:   every day at 18 o'clock.
Liturgy of the Presanctified Gifts:  during period of Big Lend on Wednesday and Fiday instead evening service

High priest:   Petr Novák,
Masarykova 17, 772 00 Olomouc, tel: 585 232 054. Meeting whenever, after telephonic agree.

Eparchial bishop:  The Most Reverend Simeon (Jakovljevič), Archbishop of Olomouc and Brno,
Masarykova 17, 772 00 Olomouc.

Head of eparchial council:   Raclavský Libor,
Masarykova 17, 772 00 Olomouc.

Second priest:   jer. Mgr.Václav Ježek, PhD.

Deacon:   Naidonov Oleg,

Источник: www.pravoslavnaolomouc.cz
 

PostHeaderIcon Православный приход (Ческа-Липа)

Православный приход (Ческа-Липа)

Если сегодня с утра ты проснулся здоровым, ты счастливее,чем 1 миллион человек, которые не доживут до следующей недели. Если ты никогда не переживал войну,тюремное одиночество, агонию пыток или голод, ты счастливее,чем 500 миллионов человек в этом мире. Если ты можешь пойти в церковь без страха и угрозы заключения или смерти,ты счастливее чем 3 миллиарда человек в этом мире. Если в твоем холодильнике есть еда, ты одет, у тебя есть крыша над головой и постель, ты богаче, чем 75 % людей в этом мире. Если у тебя есть счет в банке, деньги в кошельке и немного мелочи в копилке, ты принадлежишь к 8 % обеспеченных людей в этом мире. Если ты читаешь этот текст, ты НЕ принадлежишь к 2 миллиардам людей, которые не умеют читать. Подумай об этом...


Адрес:

kontaktní adresa:  fární úřad
Klášterní 459,470 01, Česká Lípa
mob.: +420 776 596 623
e-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript

Источник: www.pravoslavicl.cz
 

PostHeaderIcon Храм св.Николая и св.Ростислава (Братислава)

Храм св.Николая и св.Ростислава (Братислава)

История
Храм Св. Николая был построен в 1661 году. Здание в стиле раннего бароко построено на месте старого готического костела под Братиславским замком; Храм был построен по указанию вдовы Палатина (высшая после короля государственная должность) Павла Палфия Франциска Куэн. С 1945 года храм используется Православной церковью, а в 2008 году Храм перешел в собственность Православной Церкви.
В храме находится частичка дерева от Святого Животворящего Креста, на котором был распяь наш Спаситель Иисус Христос,  частичка мощей Сергия Радонежского и частичка мощей Моисея Угрина.

Храм Св. Ростислава находится на ул. Томашикова в братиславском районе Ружинов. Храм спроектирован в византийском стиле с использованием современных архитектурных элементов. Храмовый земельный участок освятил во время своего официального визита  в 1996 году Его Святейшиство Алексий II, Патриарх Московский и Всея Руси. Камень в основании Храма освятил Его Божественное Всесвятейшество Архиепископ Константинополя - Нового Рима и Вселенский Патриарх Варфоломей I во время своего официального визита в 1998 году. 5 июля 2002 года в день паямяти Св. Ростилава, князя Великоморавского  Его Блаженство Николай, Архиепископ прешовский, Митрополит Чешских земель и Словакии  освятил фундамент храма и вложил мощи священномученика Владимира, Митрополита киевского в камень основания храма. Новый храм освящен в честь Св. Ростслава, святые мощи которого находятся в неизвестном месте в Регенсбурге (Германия). В настоящее время в храме заканчиваются общестроительные работы.


Регент хора Мария Беловичкова тел. 0903 447 596.

Источник: www.pravoslavni.sk
 

PostHeaderIcon Храм св. Вячеслава (Брно)

Храм св. Вячеслава (Брно)

История
На нашей территории снова смогли свободно зазвучать хоралы и аутентичные свидетельства о кирилло-мефодиевском наследии только в конце 19 - начале 20 века после распада Австро-Венгрии, когда в Чехословакии была обновлена Православная церковь. Столица Моравии, город Брно, расположена непосредственно в географическом центре давней миссионерской деятельности обоих «святых братьев». Поэтому не вызывает удивления, что в нашем городе собралось много чешских верующих, которые в 20-х годах 20-го столетия поддерживали возвращение к православию и охраняли его внутри чехословацкого движения, или Чехословацкой церкви, которая формально считается православной, несмотря на то, что позже приняла другое направление. Вскоре по возникновению брненского православного прихода в 1924 г. был, кроме всего, организован церковный хор, вначале смешанный, позже - мужской (членами его были известные личности тогдашнего города, напр., Карел Томеш, староста города, вместе со своей женой). Для инспирации его члены ходили на церковнославянские богослужбы русских эммигрантов, которые проходили на Сушилове улице. С православными русскими брненских певцов связывали дружба и сотрудничество: чешский и русский хор пели вместе, в частности при праздновании Пасхи в 1926 г. или во время освящения храма св. Вацлава в 1931 г. Некоторые русские кроме того оказывали помощь как подсобные рабочие и надолго оставались в чешском хоре. Чешский хор тем не менее стремился сформировать репертуар на национальном языке, и, таким образом, изначально появлялись переписи церковнославянских музыкальных сочинений русских или сербских, а вскоре начали появляться и собственные оригинальные композиции.
Освящение символического камня. В 2004 г. наша православная церковная община, созданная вокруг храма св. Вацлава в Брно, отпраздновала свое 80-летие. Речь идет безусловно о прекрасном юбилее, если вспомнить волнующую историю нашего прихода. Несомненна заслуга в этом святой памяти отца Вацлава Шевчика и святого мученика владыки Горазда. Отец Шевчик, первый постоянный духовный администратор нашего прихода, нам и последующим генерациям православных христиан вместе с тогдашними активными верующими брненского прихода (здесь необходимо вспомнить прежде всего сестру Правомилу Студену) воздвигли прекрасный храм, который стал олицетворением православной веры и церкви в городе Брно. Большим испытанием для нашей православной церковной общины была 2-ая мировая война. Гестапо тогда закрыло приход, духовный отец Ярослав Росак был вывезен на принудительные работы в концентрационный лагерь, а многие члены нашего прихода казнены в Коуницовых общежитиях. Официальная религиозная жизнь возобновилась только после окончания войны, когда отец Росак вернулся из концентрационного лагеря и снова неустанно принялся организовывать духовную жизнь брненского прихода.

Верующие однако долго не смогли радоваться: пришел февраль 1948 года и церковь утратила свои религиозные свободы. Наступил упадок духовной жизни, верующие длительное время боялись участвовать в богослужениях. Постепенное обновление церковной жизни нашего прихода можно зафиксировать только после 1989 года. Храм начинает наполняться верующими как чешскими, так и представителями других национальностей, а в общину спонтанно приходят молодые люди, которые здесь находят прежде всего интенсивную духовную почву, живую веру и освящение. К главным строительным начинаниям начала 90-х годов принадлежит строительство колокольни с баптистерием, в котором многие молодые и старшие верующие принимают святую тайну крещения и становятся православными христианами. И церковный хор находит новых членов, а порядок богослужения постепенно приобретает свою духовную красоту. Праздник Рождества – светлого Христова воскресенья – открывает длительно скрываемую силу православия на нашей земле. На Пасху верующими наполняется не только храм, но и его близлежащая территория. Духовную радость ощущаешь в каждом верующем человеке, который приходит в храм. При приходе была также основана Святовацлавская музыкальная школа, в ней до сих пор обучалось более 100 маленьких детей под руководством опытных преподавателей. Приход начал работать и в области литературы, а в области переводческой деятельности приход обнаружил восторженную молодежь, которая основала брненский православный вестник под названием «Добрый пастырь». Кроме музыкальной и литературной деятельности следует упомянуть также и деятельность православного киноклуба, который прежде всего на большие праздники знакомит верующих с богатой красотой православной духовности. В конце 2003 года благодаря щедрым дарам верующих могла осуществиться реконструкция внешней части храма, включая позолоту купола, а также был отремонтирован церковный дом на Увозе 62. Наши прихожане вместе с ныне действующим духовным наставником, отцом Иосифом Фейсаком и его семьей, систематически организовуют паломнические и ознакомительные экскурсии, к которым относятся поездки, направленные на ознакомление с православными святынями в Украине, Подкарпатской Руси, в России, Франции, Греции, а в последние годы, в частности, в Святой Земле.


Адрес:
Úvoz 62, Brno, 602 00
Tel./fax:   542 214 030
E-mail: Этот e-mail адрес защищен от спам-ботов, для его просмотра у Вас должен быть включен Javascript
Duchovní správce: prot. Mgr. Jozef Fejsak

Источник: www.pravoslavbrno.cz
 
<< Первая < Предыдущая 1 2 Следующая > Последняя >>

Страница 1 из 2

 

03
Новинки издательства

2017jun

 

 

(июнь 2017 г.)

 

 

 

Авторизация



Гонения христиан на Украине

Гонения христиан на Украине

Подробнее...