Храм Святителя Николая Чудотворца (Градце Кралове)

Situace po 1.světové válce
Pro vznik samostatné pravoslavné církve v českých zemích byla klíčovou osobností postava původně římsko-katolického duchovního Matěje Pavlíka, který se velkou měrou podílel na vzniku samostatné Československé církve, úzce spolupracující se srbskou pravoslavnou církví, od níž byl roku 1921 Matěj Pavlík -jako první Čech- vysvěcen na biskupa a přijal jméno po prvním slovanském biskupovi a Metodějově nástupci Gorazdovi (Gorazd (II.) byl kanonizován 1987). Avšak směr, jímž se začala ubírat Československá církev, se začal rozcházet s Pravoslavím, a proto Gorazd s dalšími zastánci Pravoslaví roku 1924 odešli z církve Československé a uchýlili se do pravoslavné náboženské obce v Praze, jejímž se Gorazd stal správcem. Z ní postupně vytvořil pravoslavnou eparchii sídlící v Praze, která přijala srbskou jurisdikci. Gorazdovo dílo mělo mnoho rovin, přičemž každá byla pro budoucnost pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku velmi důležitá. Nejprve dokázal vyvrátit obavy prezidenta Masaryka z potencionálního vlivu Ruska (zvláště po dění v r. 1917) -který by podle něho nastal při rozšíření Pravoslaví v Československu- a zajistit tak částečné dotace pro pravoslavnou církve; poté dokázal českou eparchii vybavit knihami (mnohé z nich sám sepsal — např. Pravoslavný katechismus, či spisy o Cyrilu a Metoději, jejichž dílem byl od mládí fascinován a inspirován). Dalším počinem — ve kterém naplno uplatnil svoje hudební nadání — bylo převedení duchovních zpěvů do češtiny a jejich vydání ve Sborníku modliteb a zpěvů pro lidový zpěv. Pod jeho vedením bylo pravoslavnými křesťany postaveno (do roku 1939) jedenáct chrámů a dvě kaple! Celkově se tedy Pravoslaví rozrůstalo, a proto bylo potřeba založit již v roce 1929 dvě eparchie — českou a podkarpatoruskou (přičemž obě byli stále pod srbskou jurisdikcí), jež se staly základem pro budoucí samostatnou církev na našem území.

Po obsazení ztratilo Československo území Podkarpatské Rusi, a díky tomu došlo k ochromení spolupráce dvou -dříve československých — eparchií. Poté co Hitler napadl Jugoslávii, bylo eparchiím znemožněno na dále spolupracovat se srbskou pravoslavnou církví a místo její jurisdikce jsme byli násilně přiřazeni pod jurisdikci berlínskou. A to byl pouze začátek…. Když čeští parašutisté spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě a generála policie Reinharda Heydricha, byli ukryti v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Avšak po čase byli prozrazeni, chrám byl obklíčen, rozstřílen a parašutisté v něm zahynuli vlastní rukou. Krátce na to byli představitelé pravoslavné eparchie obviněni a odsouzeni za napomáhání zločincům. Biskup Gorazd, Václav Čikl (představený chrámu), dr. Vladimír Petřek (duchovní) a Jan Sonennvend (předseda sboru starších) byli 4. září 1942 zastřeleni, jejich rodiny pak skončily v táborech smrti. Následně byli ostatní duchovní a hodnostáři nuceně nasazení v Německu. Majetek pravoslavné církve byl zkonfiskován a její činnost byla zcela zakázána.

Po 2.světové válce

Navzdory všemu, co utrpěli pravoslavní duchovní a věřící pro svoji víru za okupace, našli v sobě dostatek vůle a sil k obnově pravoslavné církve v Československu. Avšak nastaly problémy díky poválečnému uspořádání Evropy (připojení Podkarpatské Rusi k SSSR), neboť obce na Slovensku -náležící dříve pod podkarpatskoruskou eparchii- si přáli změnu jurisdikce ze srbské na ruskou (neboť SSSR již s ČSR přímo sousedilo), k čemuž došlo 14.ledna 1946. Následně bylo biskupství v Praze povýšeno na arcibiskupství (později byla povýšeno na metropolii) a arcibiskupem se stal vladyka Jelevferij. Počet pravoslavných byl tehdy přibližně 20 tisíc, ale roku 1947 přišlo kolem 40 tisíc volyňských Čechů, převážně pravoslavných, a tak bylo zapotřebí reorganizovat uspořádání církevních obcí, což proběhlo následovně: 7.12.1949 vznikla samostatná eparchie olomoucko-brněnská, se zvoleným vladykou Čestmírem; 5.1.1950 vznikla samostatná eparchie pražská, v čele s metropolitou Jelevferijem; dále vznikla prešovská eparchie, vedená biskupem Alexijem; 28.- 29.července 1950 vznikla eparchie michalovská, v čele s vladykou Viktorem. V roce 1950 vznikla v Praze Pravoslavná bohoslovecká fakulta, později přesídlena do Prešova, přičemž v Olomouci bylo zřízeno její detašované pracoviště.
Vznik autokefální církve; její situace po rozdělení Československa Autokefální (=svébytná, nezávislá) pravoslavná církev v Československu vznikla 10.října 1952, poté, co sněm ruské pravoslavné církve vyhověl žádosti exerchátní rady z 2.října 1952. Slavnostní vyhlášení bylo až 8. prosince a o den později byl uveden do jejího čela metropolita Jelevferij. Ke konci roku 1992, kdy zanikala ČSFR, se 8.místní sněm Pravoslavné církve v Československu rozhodl pro setrvání při dosavadním uspořádání, tj. společná církev pro nově vzniklé Česko a Slovensko, která změní pouze svůj název na Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku.

Источник: www.pravoslavihk.cz